Fríský kůň
Fríské koně popisuje již římský historik Tacitus ( cca 55-120nl), ale v jeho očích, stejně jako v očích většiny Římanů to byl kůň nevzhledný, nicméně uznávaný jako nepostradatelný pomocník zejména v hospodářství. V té době se však jen velmi málo podobal dnešnímu typu fríského koně. Byl menšího vzrůstu , hrubších rysů a řadil se mezi chladnokrevníky.
V období středověku se tito koně stávají oblíbenými zejména pro rytíře. Unesli totiž značnou zátěž – rytíře v plné zbroji, později i koně měli svá brnění, jejiž váha často dosahovala i 100 kg. I při takové zátěži se koně dobře ovládali a byli dostatečně obratní. Takový kůň byl také obvyklým a vítaným darem na královských dvorech.
Během osmdesátileté války ( 1568-1648 ) a po odchodu Španělů z Holandska zůstali v Nizozemí temperamentní španělští koně, kteří byli kříženi s frískými koňmi a frís byl rázem rychlejší, obratnější a ušlechtilejší. Vynikal v tahu, ale i pod sedlem. Své vlastnosti pak předával i koním oldenburským, anglickým, norským a v neposlední řadě jeho krev koluje i v krvi starokladrubských vraníků (zásluhou hřebce Romke 234) .
S nástupem 19.stojetí začala obliba fríského koně upadat a přednost byla dávána lehčím temperamentním koním. Chovatelé se sice snažili vyšlechtit lehčí typ fríse, ale ten již neměl požadované vlastnosti v tahu. Před 1. svět. válkou toto plemeno téměř zaniklo. Naštěstí několik holandských chovatelů si uvědomilo význam svého národního plemene,v roce 1879 založili plemennou knihu „Friesch Paarden Stamboek“(v roce 1913 bylo k dispozici několik málo klisen a pouze 3 hřebci!) . Kříženci a jiní koně než černí byli vedeni odděleně – do té doby nebyl frís pouze černé barvy, ale chovali se i jiné barevné variace. V roce 1954 udělila královna Juliana chovatelskému spolku titul „královský“. Další podpory se tito koně dočkali od královny Beatrix, která je využívá při různých ceremoniích. Holanďané si svoji plemennou knihu a chov pečlivě střeží, (pomineme-li chov např.v Německu, kde mají také svoji plemennou knihu, dále v Kanadě a Austrálii, ale všechny se více-méně podřizují té hlavní v Drachtenu).
Vzniklo několik oficiálních a uznávaných asociací v různých státech:
FPS - Het Friesch Paarden - Stamboek
(královská společnost 'Het Friesch Paarden-Stamboek', zde se registrují fríští koně od roku 1879)= hlavní plemenná kniha
FHANA - Friesian Horse Association of North Amerika
(oficiální zastoupení asociace Fríských koní FPS pro sev. Ameriku)
FHS - Friesian Horse Society, Inc.
(Asociace Fríských koní, Inc., (FHS) je nevýdělečná organizace jejímž posláním je prosazovat a dochovat krásu fríského koně i přes přísné registrační normy)
FPZV - Friesenpferde - Zuchtverband e.V. (Německo)
Australian Friesian Horse Society (Austrálie)
FOA - Friesians Of America (Amerika)
Celkový počet fríských koní na celém světě odhaduji cca na 80.000, z toho je cca polovina v Holandsku, druhá polovina v jiných zemích (USA, Německo, Rakousko, Španělsko, ČR , sev. Afrika apod. Svoji oblibu si toto plemeno získalo i u českých chovatelů.) Nyní se rodí cca 5000 hříbat ročně.
Fríští koně se chovají ve třech liniích :
Barva a charakteristika:
Hodnocení a posuzování fríských koní:
Hříbě je posuzováno pod matkou a získává tzv. hříběcí prémie .Po třetím věku koně se koně opět hodnotí jak exteriér (holeň,výška,typ,rámec), tak pohyb a jsou ohodnoceni tzv. prémiemi (1e,2e,3e prémie, z nichž 1 je nejlepší).Nejlepší koně získají označení Ster, tj. elita. Důležité je i tvz.pedigree, tj. příbuzenská plemenitba a předvedení koně v kroku, klusu. V podstatě toto předvedení a "krása" koně je důležitějším faktorem než parametry exteriéru (výška,holeň atd).
Chov v ČR:
V současné době se v ČR chová několik desítek fríských koní lepší či horší kvality. Působí zde asociace chovatelů fríských koní a je zde každoročně pořádán i svod fríských koní ( pro hřebce, valachy,klisny a hříbata) za účasti zástupců FKSP. Holanďané si vyhrazují právo na vlastní vodiče v předpisovém úboru, což je zárukou správného předvenení koně a tím i předpoklad co nejlepšího hodnocení koně.
OJE
Fotogalerie
